Schola Cantorum Pilsensis

se věnuje interpretaci gregoriánského chorálu. Soubor můžeme slyšet několikrát do roka – nejčastěji v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje, ale i na jiných místech (Praha, Jihlava, České Budějovice, Domažlice, Svatá Hora). V roce 2009 Schola Cantorum Pilsensis vystoupila v pražské katedrále sv. Víta při nešporách za přítomnosti papeže Benedikta XVI., každoročně se účastní Noci kostelů a Přehlídky chrámových sborů Plzeňské diecéze.

Lucie Sedláková Hůlová

je absolventkou Konzervatoře v Praze a hudební fakulty AMU. Na svém kontě má řadu úspěšných sólových vystoupení s orchestry i s různými partnery v komorní hře. V roce 2004 se například s velkým úspěchem představila jako sólistka Plzeňské filharmonie s dirigentem Jiřím Malátem na turné v USA (Dvořákův Houslový koncert). Se svým manželem, violoncellistou Martinem Sedlákem tvoří České smyčcové duo a společně s klavíristkou Veronikou Böhmovou hrají v klavírním triu Kinsky Trio Prague. Často koncertuje se svým otcem, houslistou Pavlem Hůlou. Je sólistkou a členkou komorního orchestru Praga Camerata.

Zabývá se také autentickou interpretací staré hudby. V této oblasti spolupracuje s renomovanými soubory (např. Capella Regia, Musica Florea, Capella Ornamentata aj.) a sólisty. Sólově se mj. zabývá interpretací Biberových Růžencových sonát v původních scordaturách. Několik sezón působila v mládežnických orchestrech (Orchestr Evropské unie, UBS Verbier Festival Orchestra), kde spolupracovala s nejslavnějšími světovými dirigenty a sólisty. Se všemi těmito soubory absolvovala již stovky koncertů po celém světě v nejslavnějších koncertních síních a natočila několik CD.

Hraje na nástroj italského mistra 2. poloviny 18. století a na kopii barokních houslí G. Guarneriho zhotovenou Daliborem Bzirským.

Jaroslav Tůma

je koncertním varhaníkem a profesorem Akademie múzických umění v Praze. Koncertuje i na cembale, klavichordu, pianoforte a dalších klávesových nástrojích. Věnuje se též hudební kompozici a publikační činnosti.

Vystudoval Pražskou konzervatoř u prof. Jaroslava Vodrážky a Akademii múzických umění v Praze u prof. Milana Šlechty (varhany) a prof. Zuzany Růžičkové (cembalo). Je nositelem prvních cen v soutěžích ve varhanní improvizaci v Norimberku v roce 1980 a v holandském Haarlemu v roce 1986, laureátem řady interpretačních varhanních soutěží, např. v Linci v roce 1978, v soutěži Pražského jara v roce 1979, v soutěži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku v roce 1980 a mnoha dalších.

Pravidelně účinkuje na domácích i světových pódiích, bývá předsedou nebo členem porot mezinárodních hudebních soutěží, vyučuje na mezinárodních varhanních kurzech a seminářích. V Tůmově repertoáru nalezneme stěžejní skladby českých i světových skladatelů v širokém spektru stylů od renesance až po 21. století. Věnuje se také varhanní improvizaci. Jeho diskografie čítá přes padesát sólových titulů, od roku 2001 vydávaných převážně u firmy Arta records.

Je autorem hudby k filmu dokumentaristy Pavla Kouteckého Proměny Pražského hradu, dvou sbírek varhanních skladeb na témata Adama Václava Michny (Svaté lásky labirynth aneb Česká mariánská muzika 2014 a Loutna česká 2016) a odborných publikací O interpretaci varhanní hudby s přihlédnutím k jiným klávesovým nástrojům (2016) a Klavichord, téměř zapomenutý nástroj (2019).

Pavel Šmolík

pochází z Plzně (*1979). Studoval na Konzervatoři v Č. Budějovicích obor chrámová hudba (varhany u Mgr. Jitky Chaloupkové) a dále na Akademii Múzických Umění v Praze, obor dirigování. V průběhu studia zaznamenal rovněž některé úspěchy v soutěžích, např. absolutní vítězství v interpretačně-improvizační soutěži Voříškův Vamberk 2001. V letech 2001 až 2013 působil v Příbrami jako varhaník a ředitel kůru na Svaté Hoře u Příbrami. Kromě soustavné činnosti liturgického a koncertního varhaníka zde vedl Svatohorský chrámový sbor a organizoval hudebně kulturní dění na tomto poutním místě. V Příbrami dále i v současnosti vede Komorní smíšený sbor Dr. Vladimíra Vepřeka a vyučuje zde na ZUŠ A. Dvořáka. Od roku 2002 rovněž vyučuje na Konzervatoři v Č. Budějovicích. Vede zde školní pěvecký sbor, vyučuje varhanní i klavírní improvizaci, gregoriánský chorál a dirigování. V letech 2013 až 2017 pracoval jako regenschori a dómský varhaník v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje, kde i v současnosti vede mužskou gregoriánskou scholu Schola Cantorum Pilsensis. Věnuje se též koncertní činnosti, zaměřuje se na improvizaci. Z projektů jmenujme např. koncertní cyklus "10x varhany pokaždé jinak" (Příbram 2012/2013, 10 varhanních koncertů se sólisty a alternacemi jiných klávesových nástrojů - fotogalerie M. Zelenky), pořídil nahrávky pro Český Rozhlas (varhany kostela v N. Kníně, záznam Křížové cesty R. Rejška v litoměřické katedrále), v rozhlase spolupracoval i jako spolutvůrce pořadů o duchovní hudbě (např. Tradice zpívaných pašijí a jejich zhudebnění v českém jazyce). V současnosti opět působí jako regenschori na Svaté Hoře Dále se Pavel Šmolík příležitostně věnuje kompozici zejména chrámové hudby (např. Matoušovy Pašije, drobná moteta jako například Chvalte ústa, ad.)

Trio Triniti

tvoří tři mladé české umělkyně, které se seznámily během studia na Konzervatoři v Českých Budějovicích a na Universität Mozarteum v Salzburgu. Po absolutoriu každá samostatně začala svou individuální hudební kariéru v oblasti staré hudby v Čechách a v zahraničí. V roce 2011 se opět sešly a založily trio Triniti specializující se převážně na barokní hudbu v obsazení zpěv, zobcová flétna a cembalo. Nástroje, na které hudebnice koncertují, jsou kopiemi barokních originálů. Repertoár souboru tvoří hudba světská i duchovní a zahrnuje hudbu celé Evropy. Hudba stará několik set let v jejich podání ožívá a stává se mostem mezi interpretkami a posluchači.

Martina Stecherová (soprán) vystudovala operní zpěv na Konzervatoři v Českých Budějovicích. Po absolutoriu odešla studovat na Universität Mozarteum v Salzburgu a po roce pokračovala na Conservatorio G. Verdi v Miláně. Své studium ukončila magisterským diplomem v roce 2007 na Conservatorio L.Marenzio v Brescie (It). Debutovala na pódiu Jihočeského divadla v opeře Dido and Aeneas H.Purcella. Dva roky koncertovala s barokním souborem “Capella Accademica”, se kterým provedla jako sólistka několik oper G. F. Händela na Hudebních festivalech Smetanova Litomyšl a Pražské Jaro. Aktuálně koncertuje s orchestry po celé Itálii a s řadou umělců na koncertech komorní hudby. Její široký repertoár zahrnuje hudbu z období středověku až do soudobé hudby. Je sólistkou gregoriánského chorálu v Ensemble San Felice z Florencie, se kterým vystupuje po celé Evropě na festivalech středověké hudby. Kromě své umělecké aktivity se zabývá pedagogickou činností. Pracuje jako pěvecký poradce a pořádá hudební laboratoře zaměřené pro nezpěváky. Již čtvrtým rokem vede pěveckou třídu na Mezinárodních hudebních kurzech Ars Iuvenum.

Monika Devátá (flétny) studovala hru na příčnou flétnu na konzervatoři v Pardubicích, kde absolvovala v roce 1996. Magisterské studium hry na zobcovou flétnu u Carin van Heerden a Dorothee Oberlinger absolvovala s vyznamenáním v roce 2007 na Mozarteu v Salzburgu. Vyučuje na hudební škole v Landshutu a je profesorkou hlavního oboru zobcová flétna na Konzervatoři v Českých Budějovicích. V roce 2004 spoluzaložila kvartet zobcových fléten Senza Barriera, se kterým koncertuje v Čechách, Německu, Rakousku a Švýcarsku. Spolupracuje se soubory, které se zaměřují na interpretaci staré a soudobé hudby. Pravidelně vyučuje na Letní škole staré hudby v Prachaticích a na letních kurzech „Blockflötencamp“ v Rakousku. Je organizátorkou „Blockflötentage“ v horním Rakousku a je členkou poroty soutěže Prima la musica.

Jitka Šlechtová (cembalo) absolvovala Konzervatoř v Českých Budějovicích ve hře na klavír. Již na Konzervatoři se začala věnovat hře na cembalo. Cembalo jako hlavní obor vystudovala na AMU v Praze ve třídě Prof. Giedré Lukšaité-Mrázkové a v roce 2006 zde ukončila magisterské studium. Účastnila se mnoha mezinárodních kurzů a seminářů vedených předními evropskými specialisty na starou hudbu, a to nejen v sólové hře, ale především ve hře komorní. Právě komorní hře zaměřené na autentickou interpretaci barokní a předbarokní hudby věnuje většinu svých hudebních aktivit. Uplatňuje se také jako hráčka continua v orchestrech. V současné době působí pedagogicky na Konzervatoři v Českých Budějovicích, kde spolupracuje se třídou zobcových fléten.

Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy

Komorní smíšený sbor Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy byl založen v roce 1996. Soubor, pracující od samého počátku pod vedením klatovského muzikologa, sbormistra, cembalisty a varhaníka Víta Aschenbrennera, se postupně profiloval v těleso se specifickou dramaturgií. Repertoár sboru se orientoval zejména na duchovní hudbu, zvláštní péče nicméně byla a dosud je věnována znovuuvádění liturgické hudby 18. století, která je provenienčně spjata s regionem jihozápadních Čech. Jako základní pramenný zdroj slouží zejména sbírka starých hudebnin klatovského děkanského kostela, deponovaná v současné době ve Vlastivědném muzeu Dr. Hostaše v Klatovech a částečně také další regionální rukopisné hudební sbírky. Vedoucí souboru zde využívá výsledků své dlouhodobé badatelské činnosti, orientované právě na problematiku hudebních dějin Klatov a jihozápadních Čech v 17. a 18. století. Jako další dlouhodobý dramaturgický cíl si pak soubor vytýčil postupně seznamovat publikum s významnými liturgickými kompozicemi předních světových skladatelů či významných klatovských skladatelů 19. a 20. století.

Od konce první dekády nového tisíciletí soubor pravidelně spolupracuje s komorním orchestrem Consortium musicum. Od roku 2007 je Kolegium hlavním organizátorem každoročně pořádaného Evropského festivalu duchovní hudby „Šumava-Bayerischer Wald“, jenž probíhá v česko- bavorském pohraničí. O tom, že mladý soubor si během své existence nalezl v klatovském kulturním životě své místo, svědčí nejen jeho v současné době již stálé publikum, ale také opakované úspěšné zájezdy s českou hudbou do zahraničí (nizozemský Heemskerk, německý Zwiesel, Lam, Nittenau aj.) a od roku 2005 také organizování ojedinělých dramaturgických počinů. V roce 2013 navázalo spolupráci s Evropským hlavním městem kultury Plzeň 2015 a stalo se jeho partnerem pro linii Baroko. Od roku je Kolegium partnerem mnichovské Europäische Kulturstiftung Europamusicale  a stalo se výhradním realizátorem české části mezinárodního festivalu EUROPAMUSICALE – Musica Sacra 2014 & EUROPAMUSICALE - Musica Sacra 2015.

Nejvýznamnějším interpretačním počinem Kolegia v roce 2014 byla obnovená premiéra oratoria F. X. Brixiho Sermo Jesum inter et Magdalenam, jehož opis pochází z klatovské hudební sbírky. V roce 2015 zrealizovalo světovou premiéru oratoria plzeňského skladatele Pavla Samiece Oratorium k Panně Marii Klatovské, jehož vznik přímo podnítilo. Mezi nejvýznamnější počiny Kolegia v roce 2016 lze řadit obnovenou premiéru Requiem ex Dis klatovského barokního skladatele Jana Václava Flaschky.   V roce 2017 Kolegium nastudovalo rozsáhlé liturgické cykly špičkových skladatelů, opět z regionálních hudebních sbírek - vrcholně klasicistní Missu solemnis in C S. Ioannis Nepomuceni (1779) P. Cajetana Vogela, SM. zkomponovanou k oslavám 50. výročí nepomucenské kanonizace ve svatovítské katedrále (opis z klatovského archivu) a pozdně barokní Vesperae I. Longiores de Beatissima Virgine Maria (1754) jihoněmeckého skladatele P. Isfrida Kaysera, OPraem. Kayserovy nešpory premiéroval soubor v rámci jubilejního XXV. ročníku Haydnových hudebních slavností v Přešticích.

zdroj: www. http://www.kolegium-klatovy.eu

Vít Aschenbrenner (* 10. srpna 1977, Plzeň) je český muzikolog, sbormistr, dirigent, varhaník, cembalista a organizátor hudebního života. Po absolvování Gymnázia Jaroslava Vrchlického v Klatovech vystudoval v letech 1995–2003 obory historie, germanistika a hudební věda na FF UK v Praze (diplomová práce Literátské bratrstvo v Klatovech 17. a 18. století a jeho podíl na náboženském a kulturním životě města). Na Ústavu hudební vědy FF UK absolvoval doktorské studium a v roce 2012 zde obhájil disertační práci Hudebně- liturgický provoz jezuitské koleje v Klatovech v 17. a 18. století. Poučenou interpretaci hry na varhany a cembalo studoval u Roberta Huga (2009-2010), Helmuta Frankeho (2011) a Moniky Knoblochové (od 2012). V letech 2012–2016 vystudoval hru na cembalo na Akademii staré hudby FF MU v Brně (bakalářská práce Hudební provoz plzeňských františkánů v 17. a 18. století se zaměřením na vícehlasý repertoár). Od roku 2014 studuje dirigování na Plzeňské konzervatoři pod vedením Jiřího Štrunce. Od roku 2003 působí na Katedře hudební kultury Pedagogické fakulty ZČU v Plzni jako odborný asistent v oboru hudební dějiny a hudební regionalistika.

Dlouhodobě se věnuje výzkumu hudební kultury jihozápadních Čech v raném novověku, resp. v 17. a 18. století (viz seznam publikovaných prací níže) a výzkumu hudebního provozu významných kulturních center tohoto regionu v pobělohorském období. V rámci přípravných výzkumných prací pro zmapování hudební kultury regionu publikoval v roce 2006 text Poutnická procesí směřující do Klatov – příspěvek k dějinám provozu západočeského barokního poutního centra v letech 1685–1785. Je spoluautorem kolektivní historické monografie Klatovy (2010). Výsledkem výzkumu hudebního života klatovské jezuitské koleje je monografie Hudebně-liturgický provoz jezuitské koleje v Klatovech v 17. a 18. století (2011). Pozornost věnuje také hudebním dějinám Plzně. Své regionální hudební výzkumy uplatňuje také jako interpret. V letech 1995–2017 působil jako varhaník u sv. Ignáce v Klatovech, v letech 2014–2017 jako klatovský regenschori. Od roku 1996 vede komorní smíšený sbor Kolegium pro duchovní hudbu, jenž se zaměřuje právě na interpretaci skladeb z regionálních archivů. V této oblasti spolupracuje také s komorním orchestrem Consortium musicum, jehož je od roku 2004 uměleckým vedoucím. Patří mezi vyhledávané sbormistry specializující se na autentickou interpretaci duchovní hudby 17. a 18. století. V roce 2015 vedl studijní ateliér zaměřený na tento repertoár v rámci mezinárodní sborové dílny Bohemia Cantat v Liberci. Od roku 2004 působí jako regenschori u Katholische Pfarrei Mariä Himmelfahrt v Bodenmais (Německo), od roku 2010 je uměleckým vedoucím Niederbayerisches Ärzteorchester v Deggendorfu (Německo), s nímž provedl v roce 2014 Haydnův cyklus Sedm posledních slov našeho Spasitele na kříži. Od roku 2015 se Aschenbrenner systematicky věnuje uvádění soudobé hudby pro klávesové nástroje, jejíž vznik v mnohých případech sám inicioval. V červenci 2015 realizoval v německém Birkenau (Odenwald) světovou premiéru varhanního cyklu Tři soudobé modlitby pro varhanní pozitiv plzeňského skladatele Jiřího Bezděka, na podzim 2015 provedl tento cyklus v české premiéře a zároveň premiéroval Praeludium und Gigue für Orgel manualiter bavorského skladatele Holmera Beckera. V roce 2017 premiéroval v Birkenau Suitu pro cembalo plzeňského skladatele Václava Špírala. Od roku 2007 je organizátorem a dramaturgem Evropského festivalu duchovní hudby „Šumava-Bayerischer Wald“, od roku 2011 působí také jako předseda západočeské oblasti Unie českých pěveckých sborů, je členem Hlavního výboru Unie českých pěveckých sborů. Od roku 2013 spolupracoval s Evropským hlavním městem kultury Plzeň 2015 (linie Baroko) a podílel se na realizaci jeho programů. Od roku 2016 je dramaturgem Haydnových hudebních slavností.

zdroj: wikipedia.org

Jakub Koś Studoval 4 roky obor Klasický zpěv na Pražské konzervatoři ve třídě p. Valentina Prolata, nyní pokračuje ve svých studiích na Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Ivana Kusnjera. Od roku 2002 zpíval v chlapeckém sboru katedrály sv. Víta Pueri Cantate. Absolvoval Akademii sborového zpěvu v Pražském filharmonickém sboru, s PFS dále spolupracuje externě. Od roku 2013 externě vystupuje ve sboru Státní opery a ND. Na Pražské konzervatoři ztvárnil roli Camilla de Roussillon v operetě Veselá vdova od Franze Lehára a roli Amora v barokní opeře Psyché od J. B. Lullyho. Na PK také zpíval koncertně tenorové sólo v Te Deum od A. Rejchy s orchestrem Pražské konzervatoře pod vedením Miriam Němcové. V roce 2016 se v roli kominíka Clema podílel na provedení dětské opery Kominíček od Benjamina Brittena se souborem Dětská opera Praha na scéně Státní opery pod vedením Jana Chaloupeckého. V roce 2018 zpíval tenorové sólo ve Slavnostní mši Jaroslava Kociána v rámci festivalu Kociánovo Ústí, hrála PKF pod taktovkou Jana Talicha. V prosinci 2018 zpíval roli Domoeta v gratulační kantátě Dies numini et principi Augustina Šenkýře s orchestrem Národního divadla pod vedením Zdeňka Klaudy. Od roku 2019 je stálým členem komorního souboru Martinů Voices pod vedením sbormistra a dirigenta Lukáše Vasilka. Také zpívá se soubory zabývajícími se starou hudbou jako např. Ensemble Inégal, Octopus Pragensis či Victoria Ensemble. Pravidelně účinkuje na koncertech festivalu Jakuba Jana Ryby a spolupracuje se souborem L'Armonia Terrena. Dále spolupracuje s dirigenty jako např. Miriam Němcová, Zdeněk Klauda či Jakub Kydlíček.

Přemysl Kšica se narodil v roce 1981 v Praze. Po maturitě na gymnáziu absolvoval studium hry na varhany na Pražské konzervatoři, na AMU v Praze (prof. Josef Popelka) a na Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu (prof. Dr. Ludger Lohmann), dále obor dirigování u prof. Jana Valty na Konzervatoři v Teplicích. Studiu varhanní improvizace se věnoval u prof. Jaroslava Vodrážky, doc. Jaroslava Tůmy a Johannese Mayra. Vzdělání dále rozšířil prostřednictvím mnoha varhanních kurzů pod vedením vynikajících zahraničních varhaníků (Lorenzo Ghielmi, Olivier Latry, Günter Kaunzinger a další). Je držitelem řady ocenění z varhanních soutěží. Třikrát získal cenu za varhanní improvizaci na soutěži v Opavě, v roce 2004 získal 3. cenu na Mezinárodní soutěži mladých varhaníků v Lublani, v roce 2005 2. místo na Varhanní soutěžní přehlídce v Mostě a v roce 2010 2. cenu na Mezinárodní varhanní soutěži Petra Ebena v Opavě. V Praze působí mnoho let jako chrámový varhaník, od roku 2013 v chrámu svatého Mikuláše na Malé Straně. Vyučuje hru na varhany na Konzervatoři v Teplicích. Věnuje se koncertní a nahrávací činnosti u nás a v zahraničí (koncertoval v řadě státu Evropy, ale i v Rusku a Číně). Spolupracuje s různými vokálně-instrumentálními soubory (Kühnův smíšený sbor, Pražský filharmonický sbor, Pražský katedrální sbor, Český filharmonický sbor Brno).

Kateřina Falcníková pochází z Dubna u Příbrami. Absolvovala studia v oboru cestovního ruchu, dále pokračovala na Konzervatoři v Č. Budějovicích studiem sólového zpěvu. Pravidelně se účastnila mezinárodních letních kurzů ve třídách H. Franke, I. Wilke, R. Huga a P. Holdena. Spolupracuje s Jihočeským divadlem jako host v sólových rolích, dále s Jihočeskou komorní filharmonií pod taktovkou J. Talicha, V. Spurného, J. Bokuna aj. (mimo jiné premiéra oratoria R. Rejška Maria – Vykoupená země, Ch. Mauleverera Environmentální symfonie: One home, M. Kocába Memento Mei ad.). Vystupuje též se soubory Hofmusici, Colegium Xaverium, Pražští pěvci, Vox Novus aj. Pravidelně koncertuje v Česku i zahraničí (Německo, Holandsko, Rakousko, Itálie, Francie, Řecko, Makedonie) a spolupracuje též na provádění liturgické i koncertní hudby ve svatohorské bazilice i s příbramskými pěveckými sbory. Jako pedagožka sólvého zpěvu a sbormistryně vyučuje na uměleckých školách v Č. Budějovicích.

Vepřekův smíšený sbor

(původně Komorní smíšený sbor Dr. Vladimíra Vepřeka) založil r. 1983 Vladimír Vepřek. Těleso mělo tehdy asi 12 členů. Prvními nastudovanými skladbami byly Michnovy písně. Sbor svůj repertoár dále rozšiřoval, spolupracoval též se skladateli, kteří pro něj upravovali a komponovali nová díla (např. Stanislav Jelínek, Dr. Jiří Berkovec). Stálou korepetitorkou sboru byla nejprve prof. Jiřina Mandová a poté prof. Vladimíra Štěpánová. Po smrti Vladimíra Vepřeka nastoupil na jeho místo tehdejší svatohorský regenschori Pavel Šmolík. Sbor tak svůj repertoár, budovaný zejména ze skladeb české sborové klasiky, výrazně obohatil o kompozice moderní a skladby duchovní. Sbor se pravidelně podílí na provedení premiér skladeb současných autorů. V roce 2005 to bylo Te Deum Radka Rejška, kdy byla pořízena i studiová nahrávka díla, dále v roce 2006 skladba Stanislava Jelínka Na úsvitě. V roce 2008 proběhla premiéra Rejškova Stabat Mater, roku 2010 první provedení nového cyklu úprav koled Pavla Šmolíka, roku 2012 pak premiéra oratoria Maria, Vykoupená Země Radka Rejška, kde sbor účinkoval po boku souboru Pražští pěvci a Jihočeské komorní filharmonie. Kromě samostatných koncertů, spolupráce s Příbramskou filharmonií a příležitostných zájezdů (Čechy i zahraničí: Francie, Slovinsko, Německo) a účasti na společném vánočním koncertu příbramských pěveckých sborů a Příbramské filharmonie sbor každoročně spolupracoval se Svatohorským chrámovým sborem na hudbě největší slavnosti poutního místa Svaté Hory – Korunovaci. Při této příležitosti byly v minulých létech provedeny rozsáhlé mešní kompozice, jako například Messe solenelle Charlese Gounoda, Paukenmesse Josepha Haydna, Mše D dur Antonína Dvořáka nebo také kantáta Te Deum George Bizeta.

Svatohorský chrámový sbor

Svatá Hora je po staletí dominantním mariánským poutním místem Čech. Už v jejích počátcích – době jezuitské správy Svaté Hory – se začíná historie pěstování kvalitní liturgické hudby na tomto místě. Působili zde různí umělci, místu byl věnován nespočet skladeb. Spolu s povýšením poutního areálu na papežskou baziliku před více než sto lety ještě více stoupá snaha o kvalitní provedení bohoslužeb, a to i po hudební stránce. S nástupem komunismu získává sborová zkouška ještě další rozměr: slouží nejen k nácviku zpěvu, ale stává se jednou z mála příležitostí k duchovnímu setkávání, zejména mladých. S tímto zacílením vede svatohorský sbor ve dvou etapách i jeho asi nejznámější sbormistr – redemptorista, kněz a skladatel, P. Karel Bříza.  V současnosti sbor tvoří asi 10 členů – amatérských zpěváků – všech věkových kategorií, různého pracovního či studijního zaměření. Repertoár sboru tvoří česká propria (K. Bříza, J. Bříza, St. Jelínek, P. Šmolík, R. Rejšek), komponována přímo pro provozování na Svaté Hoře, k význačnějším příležitostem liturgického roku a něk-terým mariánských svátkům připravuje sbor figurální hudbu, často s instru-mentálním doprovodem. V podání Svatohorského chrámového sboru zazněly premiéry Svaté Hoře věnovaných skladeb, např. Blahoslavenství Radka Rejška, která zazněla i na Českým rozhlasem snímaném koncertu soudobé tvorby ze Sálu Martinů pražské AMU. Dále Janových pašijí stejného autora v roce 2009 ad. Diskografie sboru zahrnuje čtyři kompaktní disky, nahrané v letech 1996 – 2010. Vedením sboru se v letech 2001 až 2013 a od roku 2017 až do současnosti zabývá svatohorský regenschori Pavel Šmolík. V letech 2013 - 2017 jej vystřídal Mikoláš Troup.